Název

Nejhezčí část severního ostrova :-)

Popis

Sběr kiwi byl stále plný problémů, což vedlo k postupnému rozpadu našeho velkého týmu. Většina kamarádů zvolila jistější formu výdělku – práci v packhousu (= balírně), která není závislá na počasí ani jiných podobných výmyslech, prostě pracujete jako šrouby 11 hodin denně (resp. nočně, protože všichni dostali práci na nočních směnách, tudíž jsme se začali vídat jen u večeří, kdy my skončili v práci a zbytek vstával).

Při sbírání kiwi byla celkem sranda, není to taková nuda jako v packhousu, kdy jedete jak mašiny. Venku je hezky (pokud zrovna neprší a tudíž se nesbírá), kolem sebe ostatní „sběrači“ (velká část teda Inďáků :-)), občas i s muzikou... Jen pokud byl sad někdy vyšší, pro mě to moc příjemné nebylo. Nejlepší je, když vám kiwi spadne plnou rychlostí přímo na nos, to vážně dokáže vytočit! A nebo po dešti při utrhnutí některého zrádného kiwi se na mě kolikrát v jedné sekundě vylil asi hektolitr vody, přímo do obličeje tak, že jsem toho měla fakt plné kecky! Ale jinak ta možnost, že můžete jíst tolik kiwi, kolik chcete.... a hlavně slaďoučké zlaté kiwi... Mmňááám :-)

Mně se časem poštěstilo a dostala jsem práci v kavárně Beachside Café & Restaurant, což je taková hezká malá restaurace v areálu našeho kempu, přímo na pláži a já to mám asi 10 kroků z našeho apartmá, takže si nestěžuji, kiwi zkrátka šlo stranou a ze mě se stala tak trochu servírka Ze začátku jsem s tím samozřejmě chtěla hned fláknout, protože jsem nepoznala rozdíl mezi cappucinem, latté, normálním „flat white“, moccacinem apod... To byste nevěřili, kolik různých způsobů našlehání mléka existuje... a jak je těžké to natrénovat, ze začátku jsem vždycky byla od hlavy k patě od mléka, než se mi povedla správná konzistence a teplota....a nebo při výrobě milk shakes kolikrát skončilo mléko i na stropě... Ale teď už jsem si naštěstí zvykla a leccos mě nerozhodí. Jako parťáka na směnách mám kuchařku Juliet (z Filipín), se kterou je vážně sranda. Skoro pokaždé dostanu nějaké dobroty, které zrovna připravuje, z 90 % mořské plody, takže sranda. Nejdříve jsem se nad těmi všemi mušlemi dost ošklíbala, myslela jsem, že je v životě nedám do huby, ale nemůžu ji nikdy urazit, takže zkrátka zavírám oči a jím... No a kupodivu to tak hrozné není, kolikrát mi to i chutná Ostatní spolupracovníci jsou také moc fajn, jsme tu jedna taková velká rodina. Nejlepší kiwák, kterého jsem na Zélandu potkala, je bezpochyby majitel celého areálu Shane, který je opravdu super chlap, skoro jako můj taťka Hrozně hodný, pořád nám s něčím pomáhá, za náš fajn apartmán platíme „pár šupů“ (v přepočtu na české to zas pár šupů úplně není, ale na místní poměry parádní cena za takový komfort, který jsem po měsíci ve stanu opravdu potřebovala...a myslím, že ne jen já :-)).

Občas je vtipné, jak zákazníci hádají, odkud jsem, už jsem například byla 2x z Jihoafrické Republiky (což vůbec nechápu :-D), pak z Jižní Ameriky, z Německa, Francie, Švédska... No Czech Republic teda netypnou nikdy :-D Ale pak se vždycky chlubí, že Prahu znají, popř. že už tam dokonce byli a že se jim moc líbilo (většinou to ale vždycky bylo ještě za komunistů :-D).

Maketu – vesnička, ve které už 2 měsíce bydlíme, je opravdu krásná. Tím, jak bydlíme přímo na pláži, mám každé ráno nádherný výhled z balkonu, večer při západu slunce bývá obloha dost často růžová, to zas pozoruju z práce a říkám si, že je to trošku jiný výhled než do zdí Avalonu Jo, tohle mi asi doma bude chybět, procházky po pláži... Už tady není tak velké teplo na koupání, ráno bývá pěkná zima, ale přes den má sluníčko tak velkou sílu, že mi stačí tríčo a kraťasy... Měsíc zpátky jsme se ještě koupali, vlévá se tu řeka do moře, takže byla sranda nechat se unášet proudem řeky přímo pod vlny Na to, že je tu vlastně zima v plném proudu, to není vůbec špatné... :)

Joo a ještě se mi dostalo do rukou video z našeho řádění na traktorech, tak kdybyste se chtěli zasmát https://www.youtube.com/watch?v=B2ztLZqaDM0 Jde to ale přehrát pouze na počítači, mobil ani tablet nefunguje...

Nastavení