Název

Zimní radovánky indoor i outdoor :)

Popis

U vás pomalu končí léto, tady KONEČNĚ začíná být teplo, zatím teda jen přes den, ale i tak mám radost. Hory jsem si popravdě neužila tak, jak jsem si představovala, než jsem dorazila do Queenstownu, jelikož např. 1-denní skipass tu stojí 100 dolarů (1700 Kč!!!), takže jsem každý volný den na horách rozhodně nestrávila, miliony opravdu nevydělávám. Už skutečně chápu, proč se Queenstownu říká město boháčů. Blízko města jsou 2 areály - Coronet Peak a Remarkables. Na Coronet Peak jsem se vydala s mezinárodní výpravou - Španělsko, Německo, Francie, UK a já :), tak to byla sranda. Hlavně rozumět klukovi, který mi přišlo, že občas nepoužíval angličtinu, ale frangličtinu, přízvuk měl opravdu příšerně francouzský. Ale užila jsem si to tam moc, jelikož to byl můj první výlet na hory...a po zimě v ČR, kdy jsem na horách nebyla ani jednou, jsem měla opravdu snb absťák Areál byl fajn, jen tedy nechápu, proč na všech lanovkách nemají ty "tyčky" na snowboard/lyže (a to ve všech areálech), cesta nahoru pro mě tak vždy ke konci dne byla utrpení, jelikož se snb na jedné noze celkem "pronese". Ale vše ostatní bylo awesome Při zpáteční cestě jsme se jeli podívat do Skippers Canyonu. Raul (řidič) prohlásil, že se tam prostě musíme podívat, když máme půjčené tak super auto i s řetězy. Turisti za to dávají 150 dolarů, aby se tam mohli jet podívat s džípem, tak my to budem mít zadarmo. No, trošku mě zarazila cedule na začátku cesty, kde bylo napsáno, že dalších 6 km není možnost otočení a že auta z půjčoven nebývají na tuto cestu pojištěna. No klukům to nevadilo, prý se nemůže nic stát, tak jsme vyrazili. Výhledy byly opravdu úžasné, jen teda občas mě mrazilo, protože cesta byla místy dost úzka a zmrzlá...a ten sráz dolů, no nikdo by pád stoprocentně nepřežil. Jako by tohle nestačilo, potkali jsme v "protisměru" 5 džípů s turisty (kteří za to zaplatili ty nekřesťanský peníze :)), v tu chvíli jsem myslela, že to nemůžeme přežít, protože couvat nepřicházelo v úvahu. Naštěstí Bůh stál při nás a zrovna v tomto místě byla cesta o něco širší, takže se nám podařilo drobným manévrováním za úplného ticha vyhnout, řidiči na nás koukali jako na blázny. No myslím, že po tomto zážitku si oddychli všichni včetně doposud suverénního řidiče. No ale výlet to byl pěkný Na další radovánky jsem se vydala do Wanaky, kde se ke mě přidala stará známá parta z Christchurche - Tanja a spol. U Wanaky je ski areál Cadrona. V době, kdy jsme tam však přijeli (na 2 dny), bylo špatné počasí, čímž areál na tyto 2 dny zavřeli!!! Takže jsme čas strávili hraním pingpongu s ostatními v Holiday Parku ve Wanace, no fakt super :)))) Na Cadronu jsem se pak ale ještě vydala znovu - s Nicole (Tanji kamarádkou z Německa, která sem přijela na měsíc na prázdniny) a Simonem, naším kámošem z Queenstownu. Tentokrát bylo počasí úžasné, takže jsme si to opravdu užili. Ještě se chystám ozkoušet Remarkables, na které čubrním každý den v práci, tak uvidím, jestli mi to vyjde. Vždy totiž dostanu dny off, když ostatní musí do práce a naopak, tak je dost těžké vše zkoordinovat. Fotky z hor mám jen svoje z mobilu, stále čekám, až obdržím i nějaké foťákové, tak je sem pak ještě přidám :))

Ani mi to nepřijde, ale už mám za sebou 2 měsíce v Hiltonu, čas tu utíká hrozně rychle... Od tohoto týdne mám přesunuté pracoviště - z apartmánu do pokojů v Hiltonu, což se mi vůbec nelíbí. Mám slíbeno, že po 2 - 3 týdnech můžu zpátky do apartmánů, tak uvidíme. Prý chtějí, abych byla flexibilní a uměla všechno, když budou v budoucnu potřebovat. V Hiltonu se mi nelíbí, protože pracuji sama, nejsme v týmech, takže téměř celý den nemám na koho promluvit, když tedy nepočítám hosty. Ti, co tráví čas na pokoji a přitom chtějí uklidit, mě teda nebaví, protože je mi to vždy dost nepříjemné, nevím, co uklízet dřív, vždy mi přijde, že mě hrozně pozorují, čímž okamžitě znervózním a zrudnu. Pak se mě každý ptá, jestli jsem v pořádku! Apartmány jsou prostě lepší, i když občas jsem také měla dost Např. když jsem byla v týmu s jedním japonským klukem, který skoro vůbec neumí anglicky. Je hrozně rychlý, furt lítal z místa na místo, všechno hrozně rychle (něco pro mě :)), ale ne pořádně, takže jsem ho musela párkrát zastavit a vysvětlit, že obzvláště, když uklízíme VIP pokoj, musí to uklidit/vyleštit pořádně. A on na všechno odpověděl - thank you nebo sorry, i když jsem mu občas dost tvrdě oznámila, že to dělá blbě. A on mi za to vždycky poděkoval. Vím, že za to nemůže, že je to jejich povaha, ale teda pracovat s ním týden v kuse, tak ho asi uškrtím! Už mám i malou zkušenost z F&B, kdy jsme pomáhala obsluhovat při jednom banquetu. Uniforma mi vyloženě sedla, nejmenší velikost, ale stejně jsem vypadala jak voják, hrůza, ze začátku jsem odmítala vylézat mezi hosty. Jinak tedy pracuji v průměru 5 dní v týdnu, většinou tak 7 hodin, což je fajn. Občas se mi stane nějaká veselá příhoda, např. zapomenu ráno zhasnout světla, takže večer musím shánět někoho s kabely a autem... Máme tak nějak zakázáno používat jiný jazyk než angličtinu, ale občas se to prostě nedá, pár Čechů v hotelu pracuje, někteří se mnou v housekeepingu. Vtipná Míša mě občas dokáže fakt rozesmát, např. když při vstupu do jídelny z plna hrdla prohlásí: "Ty vole párky k vobědu!!!" (Měli jsme hotdogy, kiwáci jsou celkem úchylní na fast foody, takže máme dost často hamgurgery, fish and chips, pizzu, nachos apod.). Každé ráno máme před zahájením pracovního procesu briefing, kde se dozvídáme, co nás přes den čeká, občas se této akce kromě supervisorů účastní i vedení - naše šéfka, která je trošku širších rozměrů. Míša při objevení její přítomnosti na briefingu prohlásila: "A jeje, hroch je tady!" Já se začala smát na celé kolo a nikdo nechápal Proto musíme mluvit anglicky, abychom nemohli nikoho pomlouvat :)))

Jinak doma se nám trochu "zaktualizovali" spolubydlící, odstěhovala se největší bordelářka z karavanu, tak pevně věřím, že to teď bude lepší, najednou je v obýváku spousty místa :). Hlučný a sobecký holkař James je taky fuč, ještě aby se přesunul pryč ten "divný" Rus a budu mít klid Moje nová spolubydlící Roya (z Kalifornie) je moc fajn, jelikož moc času doma netráví, přes den v práci a většinou spí u svého přítele, takže mám pokoj tak nějak pro sebe :)) Občas vyrazíme na nějakou tu party, většinou mi to vyjde tak, že musím ráno do práce, takže mám pak dost těžké dny, obzvláště po latin party, kdy tančíme do rána salsu, reggaeton apod Těch jihoameričanů je tu opravdu hoooodně a všichni se mezi sebou znají, taková velká rodina, fakt vtipné

Nastavení