Název

Road Trip South Island

Popis

Jakmile jsem skončila pracovat, vydala jsem se cestovat po jižním ostrově. Připojila jsem se k Seanovi (mému britskému spolupracovníkovi z Hiltonu, který skončil ve stejný den jako já) a Arnaudovi (jeho francouzskému kámošovi). Toto mezinárodní složení bylo vtipné a to hlavně ze začátku, než jsme se naučili jeden druhému rozumět. Pak že mají Češi silný přízvuk, na Arnauda jsem neměla, kolikrát mi přišlo, že mluví francouzsky a ne anglicky. No a nám Sean taky občas nerozuměl, i když jsme si s Aurnaudem rozuměli, no prostě sranda... Asi si říkáte, co mě to napadlo, vyrazit jen s 2 kluky... Samozřejmě byly chvíle, kdy jsme se chtěli navzájem pozabíjet, ale ponorka padne asi na každého spolucestujícího, pokud spolu lidé tráví 24 hodin denně. Po shrnutí celého výletu však situaci hodnotím velmi kladně, měla jsem se moc dobře. Kluci pokaždé vařili, na mě vždy zbylo jen umytí pár kousků nádobí. Ze začátku jsem se snažila pomáhat, ale kluci vše vždy uměli a věděli líp, tak jsem se po pár komentářích přestala zajímat, vždy jsem jen počkala, až dostanu plný talíř těstovin nebo steaků, které byly skoro každý den. A hygienu jsem samozřejmě také řešit nemohla, takže jsem někdy musela zavírat oči hodně moc... Asi největší zážitek mám z parkoviště přímo uprostřed centra Pictonu, kdy kluci začali vařit na férovku přímo vedle auta, to jsem si připadala opravdu jako chudý pocestný, když po nás lidé pokukovali. Do toho tam ještě Arnaud zahlédl staré známe kamarády (francouzské backpackery), kteří si také vařili oběd o pár parkovacích míst dále. Takže na sebe samozřejmě začali hulákat a tím přilákali ještě větší pozornost kolemjdoucích.

Naše trasa vedla z Queenstownu směrem severozápad - West Coast, přes Wanaku, Mount Aspiring National Park (3. největší národní park na NZ), ledovce Fox Glacier a Franz Josef, Hokitika, Greymouth (původní důlní města). Celá cesta vedla v nádherné divočině, z jedné strany moře, z druhé hory (Alpy), vesnice byly od sebe vzdálené dobrých 50 km. Lidé tu opravdu žijí jinak, odkázáni sami na sebe. Já sama dávám přednost životu na vesnici před přelidněným městem, tady už bych si to však hodně rozmýšlela. V průvodci jsem četla, že na tomto západním pobřeží žijí jen staní chlapi a statečné ženy, no něco na tom asi bude :)

Sever jižního ostrova byl nádherný, konečně bylo opravdové teplo, spousty pláží, no něco pro mě! Poprvé jsem vyzkoušela kajak na moři, špatné to nebylo, ale nedalo se soulodit a hlavně nebylo moc s kým, takže Vltava je Vltava. A hlavně jsem dělala háčka Arnaudovi, který byl chytrý jak rádio, takže jsem při první zastávce na souši usoudila, že nikoho jiného než Luci za kormidelníka nevydýchám, kluky jsem nechala jet spolu a vzala si single kajak a byla svým pánem mezi vlnkami a tuleni :)

Na východním pobřeží nás čekalo spousty tuleňů a velryby. U městečka Kaikoura je moře hodně hluboké, proto tu žijí velryby - přesněji velrybáci (holky jsou v teplejších mělčích vodách u Samoy :)). Nakonec jsme se rozhodli pro pozorování velryb z letadla. Výhledy byly opravdu úžasné, jen se mi po pár prvních prudkých zatáčkách a točeních kolem jedné velryby začalo dělat celkem blbě, takže jsem nakonec byla ráda, že ten let byl "jen" 45 minut. V Christchurchi jsem navštívili naše kamarády z Hiltonu, nakonec se s námi (včetně jejich dalších spolubydlících) vydali k jezeru Tekapo a na Mt. Cook. Mt. Cook je opravdu nádherný, podle původního plánu jsme měli vyšlápnout track na horskou chatu, přespat tam a druhý den jít zpět, jenže napadl nový sníh, takže bez potřebného vybavení a zkušeností nás tam nepustili. Bohužel... Ale i tak jsme měli krásné výhledy. Poslední zastávkou byla Omarama (další řiťka :)), kde jsme navštívili jednu Arnaudovo "kamarádku" :)

Ještě na závěr, abych uvedla nějaké rozdíly v životě backpackera NZ vs. CZ, tak například je tu tedy o dost větší kláda v noci, takže teplý spacák se rozhodně hodí i v létě. A poté ptáčci tu zpívají tak silně a nahlas, že mě pokaždé ráno vzbudili, samozřejmě mi to ale vůbec nevadilo. A kempy tedy mají opravdu vybavené, všechna čest, jen si za to musíte zaplatit. Mimo kempy se stanovat nesmí, hrozí velká pokuta, naše kluky to samozřejmě neodradilo, jen já byla občas v nervech... Jednou jsme například kempovali u řeky uprostřed lesa, dáááleko od civilizace. Bylo to tam nádherné, to neříkám, hlavně ráno... ale během večera, kdy kluci vyrazili pro něco do auta (do kopce k cestě) a mě nechali sedět u vody u stanu a já po chvíli začala slyšet šustění v křoví, které se samozřejmě začalo přibližovat... a při představě, že jsme opravdu uprostřed divočiny a že tam může být cokoliv, jsem nevydržela čekat (i když jsem se opravdu snažila a přesvědčovala, že to nic není, jen nějaký pták nebo něco), vzala nohy na ramena a rychlostí blesku jsem vyběhla kopec rovnou za klukama. Ti ze mě samozřejmě měli druhé Vánoce... A vylézání v noci pro potřeby čůrání, no měla jsem bobříka odvahy skoro každý den...

Naše každodenní motto - It is a lovely day today... A že jsme měli opravdu štěstí na počasí

Nastavení