Název

Motueka, Blenheim, Nelson extravaganza :)

Popis

Tak a další měsíc na Zélandu v ři*ce

V Nelsonu se mi práci nedařilo najít, ale naštěstí jsem se seznámila s Julienem (Francie), který měl stejný problém ale více štěstí a sehnal práci nám oběma v malé vesničce Riwaka nedaleko Motueky. Samozřejmě jsem neváhala a vyrazila s ním, i když se mi moc nechtělo opouštět zázemí Paradisa a nové kamarády. V Riwace byla popravdě trochu nuda, bez auta jsme byli odříznutí od civilizace, naši jediní spolubydlící byli trošku zvláštní kluci z Tongy, kteří byli stále někde zalezlí a nekomunikativní. Pracovní náplň spočívala v lezení po žebříku, s kterým jsem ze začátku trošku bojovala, byl na mě až moc vysoký a v otrhávání přebytečných jablek. To byste nevěřili, kolik jich na jednom stromě/větvi může vyrůst! Doma si vážíme každého jablíčka a tady se toho musí tolik vyhodit! Po 14-ti dnech práce skončila a já byla ráda, že se můžu vrátit zpátky do Paradisa do Nelsonu a strávit tam Vánoce. Julien se nakonec rozhodl jet se mnou.

Paradiso praskalo ve švech, samozřejmě opět většina hostů německé národnosti, čímž už to fakt přestávalo být vtipné. My ostatní "normální" jsme se tím pádem snažili držet pospolu. Díky tomu jsem se seznámila s Andrej (česko-britka :)), Killianem (Irsko), Sebastianem (Němec, který ale sám své krajany také moc neměl rád ), Samim (Indie), Jenny (Německo - další světlá výjimka ) + Shane (Irsko). Tahle parta bylo to nejlepší, co jsem si na strávení Vánoc mohla přát, byla s nimi fakt sranda! 25. 12. jsem si udělali bramborový salát s karbanátky (kapr bohužel/bohudík nebyl).

30. 12. jsme se vypravili na 4-denní festival Twisted Frequency. Místo bylo úúúžasné, trošku něco jiného, než jsem zvyklá od nás, žádné fronty, lidí tak akorát, spousty místa... a krásná příroda Abel Tasman National Parku. Po celé 4 dny se tam neprodával žádný alkohol, takže opravdu trošku odlišné od našich zvyků :))) Silvestr nám celý propršel, tudíž jsme ho strávily s Andrej ve stanu podpíráním tyčí, aby je vítr nezlomil, to byla fakt síla! Ale přežil stan i my... Odpoledne jsme už všichni trošku začínali propadat panice, kdy jsme nechtěli trávit Nový rok ve stanu. Kolem 18 hodiny jsme ale ve stanu pocítily neobvyklé teplo a v tu chvíli začali všichni pískat, troubit a vylézat ze svých příbytků. To bylo úžasné, jak s prvními slunečními paprsky se rázem všem změnila nálada... Takže řádná oslava příchodu nového roku byla zachráněna :)

Po vánočních radovánkách návrat do reality. Bez práce nejsou koláče, takže jsme si opět museli najít práci, abychom vánoční výdaje trošku vyrovnali... S Julienem a Andrej jsme se přesunuli do Seddonu (kousek od Blenheimu) pracovat na vinicích. Popravdě, dřina jako blázen! Už teď nemám ráda Pinot Noir, má takové blbé větvičky, s kterými je doslova přilepené na lankách, které musím zvedat, někdy je to opravdu boj kdo z koho! V těch Bobulích to vše vypadá tak hezky :)))) Jinak jsem měla opravdu štěstí, Andrej umí báječně vařit a ještě ji to baví! Takže se mááááám jako královna

Nastavení